Historie maškar 1862 - 1939
     Každým rokem o Masopustním úterý ožívá poklidné město Milevsko hlučným a nebývalým ruchem. Ze všech stran a všemi dopravními prostředky přijíždějí a přicházejí návštěvníci zblízka i zdaleka, aby se zúčastnili pestrého maškarního průvodu, který vrcholí na náměstí předvedením maškarních scén.
     Milevské maškarní průvody ve své nynější podobě se datují od roku 1862. Vyvinuly se ze středověkých lidových her, které v kraji byly provozovány. Byly to hry : Barborky, Mikuláši, Lucie, Perechty, Tři králové, Liška, Řehoři, Líto, Hra o svaté Dorotě a Bakus. Některé z těchto her, jmenovitě Hru o sv. Dorotě, použil E. F. Burian ke svým lidovým suitám.
     Od dob středověkých slavili v Milevsku konec masopustu Bakusem, který v pondělí a úterý masopustní obcházel městem po hostincích a který na Popeleční středu býval pochován v bývalém potoce, který tehdy tekl přes náměstí "pod faru", později po úpravě náměstí v rybníce Kuklíku nebo u Sádek. Bakusův průvod tvořily komické figury jeho ženy s dítětem, hrobaři, kostelník, kněz, smuteční zpěváci, ministranti a kdesi vzadu bláznivý " s křížkem po funuse".
     Bakus byl vezen na káře a oblečen byl do oděvu vycpaného hrachovinou. Ježto pochování Bakuse do hrobu ve sněhu u potoka či rybníka mívalo leckdy pro občana, který jej představoval, nemilé následky, úřady nerady dávaly k jeho provozování souhlas. Když pak jeden představitel Bakuse z nachlazení dokonce zemřel, zakázaly úřady Bakuse vůbec. Poslední obchůzka se konala roku 1864.
     V těch dobách se již k Bakusovi připojovaly různé jiné komické figury, které v roce 1862 již tvořily celý pestrý a početný maškarní průvod.
     Po odpadnutí Bakuse měly maškarní průvody každoročně svůj určitý ráz. Během doby se některé figury staly nezbytnou součástí maškarního průvodu a také Bakus se objevil mezi maškarními skupinami, jenomže již bez pochovávání a bez ceremonií, které sním kdysi bývaly předváděny. Ráz maškar často míval vztah k problémům doby nebo časovým událostem. Slavné byly maškary v roce 1875. Tehdy se mnoho mluvilo o stavbě železniční trati z Tábora do Písku přes Milevsko, a ačkoli k jejímu uskutečnění došlo až r. 1889, uvidělo město Milevsko svou železnici již r. 1875 v maškarním provedení. Od tehdejší Zoulovy cihelny na jižním konci Týnské ulice (dnes ul. Čs legií) vyrazil o druhé hodině odpolední vlak složený z lokomotivy, 4 vozů osobních, ato I., II., III., a IV. třídy a jednoho nákladního vagónu. Do lokomotivy byly zapřaženy dva páry silných koní. Před nimi pochodovala hasičská hudba. Z komína lokomotivy se valil kouř, pískání a syčení páry přehlušovalo hudbu. Pasažéři i průvodčí vlaku prováděli všelijaké šprýmy. Ve II. třídě šila dáma na šicím stroji, ve III. třídě hráli páni karty, v I. třídě hráli kulečník. Kolem vlaku pobíhali maskovaní akcionáři, kteří nabízeli občanstvu "akcie" dráhy za dobrovolné příspěvky. Tvůrci a aranžéry vlaku byli Dušek zvaný "Z módy", kamnář Batovec a krejčí Hospodský. Vlak projel městem až ke klášteru, pak zpět Táborskou ulicí (dnes Sokolovská) na náměstí, kde před kostelem "U Tomků" byl rozchod.
     Pořádání maškar bývalo pro účinkující zvláštním vyznamenáním a bylo vyhrazeno jenom milevským občanům. O každém účastníku, který chtěl při maškarách účinkovat, hlasovalo maškarní komité, které se časem z místních občanů vytvořilo. Dle uchovaných zpráv měly milevské maškary tento ráz :
1862 - Jak v Milevsku pochovávali "Bakusa"
1882 - Žižkův tah z boje
1883 - Fidlovačka
1884 - Boj ženský či Šárka
1885 - Vytlačení Indiánů z Ameriky
1886 - Cikánská svatba
1887 - Koňské dostihy
1888 - Karneval
1889 - Návrat Američanů do vlasti
1890 - Reduta a mlýn na staré panny
1891 - Spravedlnost
1892 - Posvícenské stínání kohouta a Shazování kozla z věže
1893 - Manévr
1894 - Obležení Šibenného vrchu od Švédů
1895 - Žižkovo tažení do boje
1896 - Světový zvěřinec
1897 - Africká karavana
1898 - Cikánský průvod
1899 - Selská svatba
1901 - Výlet vlakem do Ameriky
1902 - Skupina cizích národů
1907 - Masopustní průvod prince Karnevala
1910 - První gramofon (zpívaly se písničky o slintavce a kulhavce)
1911 - Maškarní varieté - sjezd umělců - cirkus - dostihy
1912 - 50 let milevských maškar, selská svatba, biograf, automobil
1913 - tažení Švédů na město
1914 - Prodaný ženich - divadlo v přírodě (na náměstí)
     To byly poslední maškary před I. světovou válkou, která jejich pořádání na dlouhou dobu přerušila. Na plakátě, který tyto maškary ohlašoval čteme : "Dramatický odbor Maškarního komité sehraje v úterý masopustní v den sv. Matěje 24.února 1914 odpoledne "Prodaný ženich". Nejnovější novinka mistra Kopejtka, na slovo vzatého nejsvětovějšího divadla v Klepařově. Nevídaná novinka! 99 účinkujících osob! Nádherná výprava! Vlastní padesátičlenná kapela! Divadlo provede se celým městem. Hlavní děj na jevišti na náměstí. po divadle v přírodě velký masopustní mumraj v sálech u Koníčka. Začátek v 7 hodin večer. Vstupné - člen 60 h, nečlen 1 K 20 h, druhá dáma 60 h. Uctivě zve k této švandě maškarní komité."
     Po světové válce nechtěly úřady pořádání maškar povolit. Všechny snahy jednotlivců o získání povolení se rozbíjely o zákaz tehdejšího hejtmana Žáka. V roce 1924 si však několik jednotlivců přece uspořádalo o Masopustním úterý svůj vlastní veselý konec masopustu. Přes všechny zákazy tehdy B. Dušek si oblékl šaty, jako nosíval hejtman Žák, vycpal si záda, na hlavu vzal šedivý klobouk a s jedním ramenem nahoru a holí v ruce chodil po Milevsku. Každý věděl, koho karikuje, ale ježto tak chodil i v neděli, nebylo z toho nic.
     Před hostinec Richarda Fulneckého v Reigrově ulici přijelo auto, z něhož vystoupili tři maskovaní páni v cylindrech, představili se jako zdravotní komise a prohlíželi záchody. Potom odejeli do P řeborova, kde dělali totéž. Karikovali hejtmana Žáka, který byl znám svým koníčkem prohlížet v hostincích tato hygienická zařízení. členové "zdravotní komise" byli Svatek st., Jeřábek st. a Pokorný st.
     O tomtéž Masopustním úterý se oblékl v hotelu "Hospodářská záložna" J. Panec za starého vojenského vysloužilce. Na hlavu si posadil kašket, v ruce měl razavý plechový tuplák s pivem a posadil se na otep slámy ve vozíku taženém dvěma řeznickými psi. Sotva vyjeli na náměstí, dověděl se o tom hejtman Žák, který telefonicky vyzval radnici, aby zakročila. Strážník J. Stehlík dohonil průvod v Reigrově ulici. Na jeho zákrok se vrátili všichni domů. Za několik dní dostali J. Panec, dále B. Svatek, který Pance líčil, a B. Štědrý, který líčení dokončil, trestní výměry zaplatit 40,- Kč pokuty nebo si odsedět 24 hodin ve vězení. Učedník od Emanů, který jel s vozíkem, dostal 20- Kč pokuty nebo 6 hodin vězení. Postižení se několikrát odvolávali, ale bezvýsledně. B Štědrý dostal vyrozumění, že cestou milosti se mu snižuje ze 40,- Kč na 60,- Kč! J. Panec brzy nato zemřel, nezaplatil tedy nic, ostatní pak, když do Milevska přišel nový hejtman Hladík, který se celému směšnému případu vysmál, zaplatili, aby měli pokoj., když jim hejtman Hladík řekl, že by dalšími protesty nic nezískali.
     Snahy o obnovení maškar měly úspěch teprve v roce 1933. Na popud občanů J. Jeřábka, J. Cukra, Kofroně a Prince byly oběžníkem vybírány příspěvky pro utvoření základního fondu. Po nepatrných částkách - 1, 2, 5 a 10 Kč bylo sebráno 575,- Kč, a tak po téměř dvacetileté přestávce bylo konečně možno milevské maškarní průvody obnovit. A tak 28.února 1933 o 3.hodině odpolední vyjel z hotelu "Hospodářská záložna" na náměstí průvod nebývalé krásy, mohutnosti a působivosti. Tu zvýraznila i četa jízdních rytířů. O obnovení maškar se velmi zasloužili občané Jeřábek, Macháček, Černý, Cukr, Krejčík, Princ, Ryšavý, Schorník, Kázecký a řada dalších.
     Slavný byl průvod v roce 1934 s rázem Obluda z Loch Ness a Sjezd národů. Tentokrát byl maškarní průvod filmován Pražským filmovým týdeníkem. Byl zfilmován i v roce 1935, kdy měl ráz Mlýn na staré báby a Cirkus Sarrassani.
     V roce 1939, v době okleštění republiky a hrozící německé okupace, v čas nesmírného národního ponížení předvedly milevské maškary staré lidové zvyky na Milevsku. Na jednotlivých vozech jeli Mikuláši, Barborky, Perechty, Tři králové, Řehoři, Sv. Dorota, Bakus, kteří před radnicí na náměstí předvedli své výstupy. V jejich projevech nebylo tehdy humoru, nebylo bujného veselí. S vážnými tvářemi a slavnostní vroucností odříkávali své úlohy Barborky i Lucie, sedlák i kupec s Perechtou, Sv. Dorotka, Theofil i mocný král Fabricius, Bakus i Řehoři. Na všech, na hercích i divácích, ležel těžký mrak nejistoty a obav před budoucími dny. Z jejich slov zazníval hlasitý protest proti násilí, ale i hrdé vyznání lásky k vlasti.
     Po dobu okupace se maškarní průvody nekonaly. Po osvobození vlasti "Rudou armádou" byly obnoveny už v roce 1946, ale to je už jiná kapitola historie milevských maškar. Dle uchovaných zpráv měly milevské maškary tento ráz :
1933 - Zakletá princezna (leták)
1934 - Obluda z Loch Ness a Sjezd národů
1935 - Mlýn na staré báby a Cirkus Sarrassani
1936 - Boj s piráty a Loď Smrtihlav
1937 - Výprava na severní točnu
1938 - Středověké rytířské turnaje
1939 - Staré zvyky na Milevsku
čerpáno z knihy "800 let Milevska" - autor textu Josef Kytka

Počet návštěv na stránkách

TOPlist

O těchto stránkách

Účelem těchto internetových stránek, je nenechat upadnout v zapomění tradiční maškarní průvod v Milevsku, který trvá už od roku 1862.